Opuštěná

Říkej mi slova, která tak sladce zněla,
když louka v perlách rosy usínala.
Vzpomínáš na cestu, kde jsem Tě prvně uviděla,
a naše láska se v zrcadle potůčku shlížela?
Ptáci nám snášeli vůni růží
a červánky táhly dlouhou vlečku noci.
Naše kroky byly vyzlacené něhou lásky
a lesy nám rozhazovaly sny.
Chci tiše snít
a nech mě věřit, že jsi mě měl rád.
Čekám, až hvězda do potoka měsíční světlo nalije
a já si k sobě přitisknu květy naděje.

***

Odcházíš

Nebe nad námi je modré
a naše polibky jsou skadké jako med.
Nad mlhou, která stoupá z řek,
se vznáší skřivánek.
Usíná slunce.
Nic se nehne.
A kolem dokola tmavý les.
Vzdálenost cest a našich duší.
Odcházíš.
Jsem jako noc,
která končí, když svítá.
Na shledanou hvězdy, ptáci, květinky, obloho má.
Tolik krásy, tolik lásky, úzkosti a tísně.
Odjíždíš.
A náš krásný vztah
roznese s večerem vítr po loukách.

***